máj
Jiří Halda je špeciálny pedagóg a personálny poradca. Zameriava sa predovšetkým na problematiku výchovy detí, predškolskej zrelosti a procesov učenia. Patrí dnes už takmer k lektorským legendám predškolskej pedagogiky a na našej konferecii sa bude venovať témam emočnej a sociálnej zrelosti detí a aj rozdielom v zrelosti chlapcov a dievčat.
S akými najčastejšími problémami vo výchove detí sa stretávate?
Nejběžnější problémy vznikají v důsledku toho, že rodiče zaměňují dostatek a komfort za lásku a vztahy. Místo aby s dětmi byli, povídali si, chodili ven, raději budují komfortní zázemí, lpí na jeho udržování a na děti nemají čas. Chovají se, jako by jim něco mohlo utéct a mezitím jim protéká mezi prsty to nejdůležitější období v životě – tedy dětství plné formativních očekávání. Takže děti více formuje dychtivost po věcech a povrchním půvabu, místo smělého, zvídavého a tvořivého vývoje. Dalším problémem je zvláštní forma úzkosti, která místo dostatku něhy preferuje tlak na čistotu, pořádek, poslušnost a hygienu. Každý si dokáže představit dítě nešťastné, ale dokonale „vydezinfikované“ vedle šťastného a ušmudlaného…
Aké sú základné rozdiely v sociálnej a emočnej zrelosti chlapcov a dievčat?
Dívky mají na určitou část rozvoje osobnosti méně času – roli v tom hraje vývoj mozku a jeho vliv na genetickou výbavu ženských gamet. Proto je třeba se zvýšenou citlivostí dbát na podporu vývoje individuality a její cenu. Tedy kombinace parametrů přijetí – individualita – sebehodnocení. Chlapci se vyvíjejí jinak, lze zjednodušeně konstatovat, že chlapci zůstávají déle dětmi (někdy se opravdu dospělými ani nestanou). U chlapců hraje roli více rozvoj tvořivé inteligence, která je dnes znemožňována příliš velkým množstvím hraček a tím pádem chlapci hračky pouze „ohrají“ a už si berou jinou. Toto povrchní hraní nedovoluje, aby se v omezeném počtu hraček chlapci chvilku nudili a začali s ohranými hračkami hledat novou formu hry – což je podklad tvořivého hraní. Dále je třeba vést chlapce k algoritmickému uvažování – činnosti mají začátek, průběh a konec. Dnes se dětem posluhuje, a tak si dělají jen to, co je baví. A my se na ně zlobíme, že si dělají jen to, co je baví… A další velký problém u chlapců je, že nemají kvalitně vybudouvanou adaptaci na změnu prostředí, takže mají pocit, že je změna (např. školy) ohrožuje, což má zásadní vliv na motivaci a výkon. U obou pohlaví je třeba významně dbát na to, aby se včas uměly vyrovnat s neúspěchem.
Podľa čoho spoznáme, že sú deti emočne a sociálne pripravené na vstup do materskej školy, resp. jaslí?
Obecně lze říci, že vám na chování dětí nepřipadá nic nápadné. Že nejsou ani nápadně hodné, ani nápadně divoké. U dětí při nástupu do jeslí se o zralosti nedá mluvit. Jsou tak malé, že prostě dělají to, co se jim řekne. Dopady na kvalitu života jsou nenápadně katastrofální. Oddělení dítěte od matky příliš brzy způsobuje především různé formy emoční deprivace – chronickou úzkostnost, bojácnost, anebo oploštělou citlivost či slabou autocenzuru. U nástupu do Mateřské školy je mimořádně důležité, aby měly děti úplně zvládnutou sebeobsluhu. Prostě aby dítě nepotřebovalo dospělého – umělo se oblékout, obout, vysmrkat, najíst, obsloužit se na toaletě. Je to snazší než se zdá, jen jsme zvyklí to za děti dělat. A druhou podmínkou je umět zvládnout delší odloučení od mámy – nejlépe to poznáme podle toho, že dítě vydrží přes noc u babičky, aniž by mělo záchvaty pláče, nejlépe když není ani potřeba si volat „na dobrou noc“. To znamená, že dítě si je emocemi mámy tak jisté, že si je „vezme s sebou“ a nepropadá panice, když mámu nevidí. Je to mimořádně individuální, a proto jsem odpůrcem toho, že pro nástup dítěte do školy je hlavním kritériem věk.
